Trendy v retailu by se daly popsat jako setrvalý stav s očekáváním spíše chladné fronty. Jinými slovy to, co už známe – digitalizace; omnichanel a intenzivnější propojování on- a off-line světa; zapojování senzorů, pohyb – ideálně analogový; a samozřejmě evergreeny lokalizace a personalizace. To vše platí, a k tomu se přidává aktuální důraz na zdraví zákazníků (dezinfekce, měření teploty, roušky atd…, vždyť to všichni známe).

Vidíme změny v nákupních zvyklostech nemalé části zákazníků – nakupování velkých balení, posilování prodeje privátních značek a zvýšení nákupů produktů mimo promoci. Předpokládám, že to je způsobené jak aktuální ekonomickou situací většiny domácností, tak jejich vizí dalšího vývoje (což je mimochodem zvláštní, protože v tomto směru byla většina Čechů daleko optimističtější než zbytek EU, či dokonce světa). Takže předpokládám, že spousta značek (nejen, i když především, spotřebního zboží a potravin) musí, nebo bude muset zákazníkům vysvětlit, proč jejich produkty nepatří mezi aktuálně zbytné položky zákazníkova nákupního seznamu. 

Když to shrnu – trendy se nemění, jen se lehce doplnily – digital, pohyb, senzory, personalizace, on-line / off-line + důraz na zdraví zákazníků a ze statistiky vyplývá posilování privátek a důraz na cenu a potřeba argumentovat benefity. Tak proč ještě nevidíme v obchodech digitální, nebo robotizované nástroje na podporu prodeje (a argumentace) jednotlivých značek? Proč nástroje, jako třeba #Tokinomo (které mimochodem už dávno není novinkou a plní všechny výše zmíněné principy) nejsou ve velkém nasazovány značkami i retailery? Vždyť co si v současné době jako (nejen prémiová) značka můžu přát víc, než v podstatě digitální hostesku, která zákazníka zaujme a bezchybně mu vysvětlí benefity produktu? Obhájí tím totiž důvod, proč si jako zákazník mám produkt nechat ve škatulce „nezbytné“. A hlavně – udělá to v místě prodeje! Vím, že vývoj podobných nástrojů pro značky není levnou záležitostí, ale například zmiňované Tokinomo je hotové řešení, jehož customizace na míru značce je otázkou dní s minimálními náklady… 

Takže proč nevidíme nasazování takovýchto řešení s prokazatelnými výsledky? Že by obava z nového (vlastně spíš ne-tak-úplně-nového)?